Letní tábor - Ztraceni v Jurském světě
 

Zde se dočtete zápisky, které jsme si společně poznamenali během zkoumání utajené části Jurského parku. Pro všechny případy jsme je skryli za kamenem na kopci jen těsně pod hnízdy Pterodaktylů. Vy, kdo jste se odvážili až sem, dbejte na naše varování. Dinosauři jsou úžasná zvířata, ale nevyplatí se pohrávat si s nimi (i když tedy při hraní si s nimi jsme si dost užili), nevěřte společnosti InGen, jsou to úplní zlosyni. Jestli jsme se z této výpravy nevrátili, zdravíme všechny rodiče, fakt jsme si to užili, ale co se dá dělat, dinosauři byli rychlejší a mají ostré zuby.


Den první – Brána Jurského parku se otevírá

Všichni členové expedice nastoupili do připraveného moderního autobusu, sice to tu stále vypadá jako v Brně, ale prý jsme už na ostrově u kostarického pobřeží. No klidně je to možné, je tu vedro, cesta rychle utekla a už projíždíme bezmála pralesem. Před námi se tyčí jednotlivé chatrče výzkumné základny v džungli, v pozadí zní uvítací hudba, která připomíná, že nejsme na nějakém obyčejném táboře, ale v Jurském parku. Tak kdy uvidíme první dinosaury? Zatím nám běží vstříc uvítací výbor, první z nich odhazuje koště, chopí se našich zavazadel a už začínáme mířit na různá stanoviště, kde se s dalšími členy expedice seznamujeme při různých hrách.


A co chvíli jsme opět v pohybu, protože se přihnal úplný monzunový déšť. To je takový fakt drsný déšť v pralese, takže pokud dosud někdo pochyboval, že jsme v džungli, už přestal. Ale nám to nevadí, protože aspoň máme chvíli čas uvnitř základny, abychom prozkoumali všechny zásoby lega a stolních her, takže o zábavu tu každopádně bude postaráno, i když prší.


Jak rychle přišel, tak zas zmizel a už je zase krásně a my se vydáváme víc si prohlédnout i okolí. Rozdělíme se do čtyř týmů, poznáme vedoucí našich výzkumných skupin a už se těšíme, co přinese další den. Hlavně ať přinese nějaké dinosaury!

Den druhý – Odhalení plánů InGenu

Hned ráno nás uvítá správce této části parku. Prozradí nám cíl naší mise. Nacházíme se v utajené části Jurského parku, kde se dinosauři pohybují ve volné přírodě (fíha, takže v noci vyhlížet z okna Velociraptora nebylo zas tak od věci). V této části parku je hojnost zejména dinosauřích mláďat a to i takových, která nejsou v expozicích parku. Proto bude naším cílem ulovit co nejvíc těchto mláďat a nalézt také jejich vejce, aby je společnost InGen (to jsou ti, co to tady vedou. Kdo si myslel, že je to Volný čas dětí, tak se seknul) mohla umístit do přístupné části parku. Prý je to všechno strašně tajné, takže si asi budeme dávat pozor, co napíšeme do pohledů domů.

Předtím si nás ale správce vyzkouší a položí několik fikaných otázek na různé druhy dinosaurů. Například, kteří žijí v moři? Plesiosaurus, Mosasaurus a Ichtyosaurus. Masožravci? To je brnkačka: Tyranosaurus, Allosaurus a Velociraptor. Nejvyšší dinosaurus? Samozřejmě Brachiosaurus. Správci zacuká v koutku úst (skoro se zdá, že sám všechny vyjmenované dinosaury neznal). Každopádně s respektem uznal, že jsme tu správně.


Hned první mise nám zježila chlupy v zátylku – máme se vydat získat vejce Tyranosaura. Tak to je ostrý start! Hned v zástupu pod vedením správce vyrážíme do džungle, a že si ji musíme klestit mačetami, anebo alespoň tedy klacky, ale kde kdo se pro jistotu ozbrojí i pistolí nebo bazukou, prostě tím co daný klacek připomíná.


Netrvá to dlouho a narážíme na první mládě – Triceratopse.


„Ten je nafukovací,“ zazní z davu.
„Ne není, dyť má rohy,“ oponuje někdo jiný. Celou expedicí proběhne živá diskuse, co že to je v dálce v tom křoví, naštěstí jeden ze členů neváhal vzít si také odbornou literaturu, takže o mláděti zjistíme víc. Výsledkem je, že spíš nafukovací nebude („teď se pohnul!“) a i kdyby ano, tak je to dost možná návnada na jiné větší dinosaury.


Dále dojdeme k pobořenému lesnímu bunkru z větví.

„Víte, kdo tento bunkr postavil?“ ptá se nás správce.
„Dinosaurus?“ zazní nesmělá odpověď.
„Ne, dinosauři bunkry nestaví,“ poučí nás správce. A poví nám jedno z dalších tajemství parku. Kdysi pro InGen pracoval schopný chovatel dinosaurů, který se ale naprosto zbláznil a utekl do lesů. Od té doby InGenu škodí, kde může, a máme se před ním mít na pozoru. Od této chvíle si tedy začínáme všímat nejen možných dinosaurů všude kolem, ale také toho nebezpečného blázna.

A to už v dálce vidíme pohyb! Tyranosauří mládě... správně dedukujeme, že ochranou před Tyranosaurem je zůstat nehybně stát na místě, když se na nás podívá. Začínáme se plížit blíž. A sakra... narazili jsme na obrovskou tyranosauří stopu. I když hned někteří z nás poznamenávají, že se zdá, že stopa má čtyři prsty, a ne jen tři. Takže možná je spinosauří... no tak to není o moc lepší. Probíhá živá diskuse, zda je nebezpečnější Tyranosaurus nebo Spinosaurus, diskuse se protáhne po celou dobu expedice a průběžně jsou touto otázkou testováni všichni vedoucí, aby se ukázali, jaké mají znalosti.


Ale teď už v řadě krok za krokem míříme k hnízdu. Správce dává pokyny, kdy se Tyranosaurus dívá. Konečně první z nás bere vejce... Tyranosaurus se podívá, strneme, po ruce, co drží vejce nebezpečně stéká pot... ten, co drží vejce, se ošije, ale už se zas dravec otáčí a nám se daří postupně vejce dostat až do bezpečí.

Prcháme pryč. Od této chvíle už skutečně vidíme dinosaury všude, ohýbající se koruny stromů prozrazují let Pterodaktylů, chvění trávy je neklamným důkazem číhajících Velociraptorů. A pokud se zdá, že se v dálce cosi obrovského pohnulo? Určitě Indominius rex. Ten má totiž stejné schopnosti jako chameleon, a tak se klidně může stát, že se někde plíží lesem, ale vůbec při tom není vidět. Indominius rex se vůbec stane nejčastějším dinosaurem, kterého při výpravách do džungle uvidíme.

Po úspěšné expedici byl čas na pořádný oběd a chvíli odpočinku, ale hned jak jsme vyšli z našich chatrčí, čekal nás šok. Nejen že správce parku nikde nebyl, ale také jsme našli vzkaz pověšený na stožáru.

„Nevěřte InGenu! Chce vás zradit. Chcete znát tajemství Jurského parku? Najděte mě v okolí vaší základny.“

Podepsán byl – Ochránce dinosaurů. Tak to nás zmátlo, jaká tajemství park ještě skrývá? A kdo je ten Ochránce? Vyrazili jsme pátrat. Část z nás se vydala k nedalekému pobřeží. Ale narazili jsme tam na Plesiosaury (teda aspoň se to psalo na cedulce, kterou jsme našli, ale ta hladina se opravdu nějak podivně chvěla). Tudy neprojdeme. Když jsme se vydali po zarostlé cestě, určitě vyježděné od džípů, do hloubi lesa, jiná cedule nás upozornila, že přicházíme na území Velociraptorů. Tak tudy tedy opravdu neprojdeme. Část z nás statečně vylezla strmý kopec, abychom zjistili, že těsně nad námi jsou hnízda Pterodaktylů, a že tam jeden skutečně zpoza stromu vykukoval. Poslední možností zůstalo jít opět směrem k hnízdu Tyranosaura. Mohl by se ale trošku zlobit, když jsme mu vzali vejce. A co ta obří stopa?


Veselým klábosením jsme si snažili dodat kuráž, až přišel poslední úkol od Ochránce. „Řekněte nahlas všichni jméno dinosaura „Pachycephalosaurus“ a možná se vám ukážu!“
„Pachypacelo...“
„Pacephalosau...“
„Parachycesaurus...“
„A teď všichni Pachyce!“

V naší těsné blízkosti se pohnulo křoví a to, co jsme považovali za hromadu větví, se zvedlo a vykřiklo na nás: „Hledáte mě!“


Užasle jsme zůstali zírat, jen někteří z nás se odvážně pokusili zjevení píchnout klackem. To musí být ten psychopat, před kterým nás správce varoval. Ale proč pod všemi těmi větvemi a bahnem vypadá právě jako správce?

„Protože správce je moje zlé dvojče!“
„A nene,“ nevěříme hned.
„Ale jo!“ Ochránce dinosaurů nám začal vyprávět, jak kdysi se svým bratrem dvojčetem pracoval pro InGen, než zjistil, jak je tato společnost zlá. Nejen že využívá dinosaury jen k tomu, aby si nahrabala peníze, když je ukazuje v klecích bohatým turistům, ale tajně také s dinosaury dělá pokusy, které z nich mají vytvořit živé zbraně. Užasle jsme poslouchali... a občas mu skákali do řeči a přece jen se ho snažili probodnout pro jistotu klackem.

Nakonec nám i prozradil, že pokud budeme pracovat pro InGen, nikdy se z ostrova nedostaneme jako předchozí expedice. Jedině pokud ho budeme poslouchat, pomůže nám opustit ostrov. Tedy celá řada z nás protestovala, že nebude poslouchat nějakého blázna, a pro jistotu jsme měli klacky pořád naostřené a připravené, ale postupně jsme si našli k Ochránci důvěru díky jeho znalostem a že byl ochotný půjčit nám dalekohled.


Den třetí – Ochráncův výcvik

Následujícího dne nás Ochránce povolal, aby nám osvětlil, že jeho pomoc nebude zadarmo. Nejdřív si chce prověřit naše dovednosti, aby zjistil, že máme na to přežít s dinosaury v džungli. A tak nám předložil plán celé řady soutěží, ve kterých budeme soupeřit, abychom dokázali, který oddíl na to má a kdo v oddílu nejlépe pomáhá ostatním.

Od této chvíle jsme proti sobě každý den zápolili, třeba ve speciální vybíjené:


Nebo v loveckých technikách:


Obraně se střelnou zbraní:


I beze zbraně:


Případně ve střelbě na pohyblivý cíl:


Jindy se nás zas Ochránce zeptal, co si myslíme, že mu nejvíc scházelo, když skoro dva roky žil sám v lese. Tipovali jsme: Kamarádi? Wifi?

„Toaletní papír,“ oznámil nám dramaticky. A tak naše další soutěž oslavovala právě toaletní papír. Tomu Ochránci asi opravdu trochu straší ve věži...


Naučili jsme se pohybovat poslepu:


Nezbytné bylo také vytvořit si vlastní vlajku svého oddílu:


Každý den od té doby končil kmenovou radou. Celý náš tým se sesednul, aby hlasoval o toho nejlepšího, kdo právě ten den nejvíce pomohl zvítězit. A ani nikomu nevadilo, že nemohl hlasovat sám pro sebe, natolik už jsme dokázali spolupracovat a Ochránce to ocenil body, za které jsme si koupili něco pěkného, anebo dobrého v obchodě.


Kromě výcviku nás tento den čekala také tajná mise, kdy jsme se vydali do veřejnosti přístupné části parku, abychom zjistili, co InGen chystá. Ochránce nás poučil, že se musíme obléknout jako typičtí turisti. Mít baťůžek, kšiltovku, nejlépe se nechat u všeho možného fotit, říkat věci jako „Wow“ a „To je teda něco!“ a hlavně předstírat, že neustále něco nakupujeme. Svých rolí jsme se zhostili skvěle, pečlivě jsme obešli všechny stánky a u každého naprosto autenticky předstírali, že něco kupujeme.

Den čtvrtý – Záchrana dinosauřích mláďat

Předchozího dne jsme zjistili, že InGen plánuje využít dinosauří mláďata jako návnadu na nebezpečné dravce, které chce ulovit, a pokud mláďata přežijí, určitě s nimi bude dělat nějaké móóc ošklivé pokusy. Tak to tedy ne! Teď už jsme všichni s Ochráncem souhlasili, že InGen zastavíme. Museli jsme nejdřív v hlubokém lese nalézt hnízda, ve kterých InGen mláďata skryl. Ale už z dálky jsme viděli, že dravci přišli první. Dalekohledem jsme odhalili nejen Tyranosaura a Velociraptora, ale také samotného Indominiuse rexe. A dokonce byl vidět!


Proplížit se proto k hnízdům nebylo jen tak, ale každý tým to dokázal a získal své mládě.


První měli mládě Velociraptora:


Druzí mládě Triceratopse, které každou chvíli volalo své rodiče, zvlášť když se mu zmáčklo bříško:


Třetí pak Allosaura:


A čtvrtí dokonce mamuta! Tomu jsme se tedy nejdřív divili, ale nakonec dávalo smysl, že tu mají i mamuty, a dívčí oddíl si jej naprosto oblíbil:

Od teď se každý tým musel o dinosaury starat. Po ránu je samozřejmě vyvenčit a nakrmit, během poledního klidu zajistit, aby pěkně odpočívali, pak je zas vzít na procházku a večer zajistit, aby se mláďátkům dinosaurů (a mamuta, jak si vždy Ochránce nakonec vzpomněl) nestýskalo. Vlastně docela jako se o nás starali vůdci našich týmů, že? Ale šlo nám to moc pěkně a dinosauři (i mamut) u nás byli spokojení.

Hlavně jsme je však museli ochránit. Protože hned večer naši základnu našel Velociraptor a chtěl své mládě zpět. On chudák jistě nevěděl, že by mu ho hned InGen ukradl. A hlavně se nám tedy nechtělo mládě hned první den vracet. Před Velociraptorem jsme se měli důkladně skrýt, aby nás nevyčenichal.


No popravdě některým z nás nervy nevydržely a vyběhli jsme z úkrytů. Nakonec nikoho z nás nesežral a i Velociraptor utekl se štěstím bez toho, aniž bychom mu utrhli ocas.

Den pátý – Stavba Jurského parku

Ochránce se rozhodl, že si tuto část Jurského parku předěláme podle sebe a nenecháme ji ovládat InGenem. To znamená, že každý tým vytvoří takový Jurský park, který nebude jen pro ty nejbohatší, ale hlavně pro děti (no tak s tím jsme tedy souhlasili), a hlavně v něm budou žít dinosauři v pohodlí a v krásné přírodě. Během příprav na výstavbu nám doporučil, ať po prožitých dobrodružstvích odpočíváme. Pro tentokrát nám to vůbec nevadilo, protože jsme měli speciální karetní hru, která nás seznámila se vším, co budeme potřebovat vědět o dinosaurech, nakoukali jsme také instruktážní animovaný film a pak už jsme se do toho vrhli. A Ochránce jen koukal, jak nám jde výstavba od ruky.


Každý jsme obdrželi pozemek a několik pronajatých dinosaurů a náš park se začal rozrůstat. Využili jsme všeho, co bylo po ruce, a tak nám v parcích vyrostly z kamenů skály, mosty přes rokle, umělá jezera i lesnatý výběh pro koho jiného než pro mamuta.





Kromě toho nás však čekalo ještě jedno dobrodružství. Vedle vlastních parků jsme si podle vzoru Ochránce vybudovali i vlastní lesní pozorovatelny (popravdě daleko větší a hezčí než ta Ochráncova). Nescházelo v nich nic včetně tajného únikového východu nebo naopak záchodu, otevíracích dveří, prostě cokoliv, co je pro pozorování potřeba.


Na noční pozorování stezky dravců jsme se vybavili patřičnou odbornou literaturou i pohádkami, abychom ukrátili čas, baterkami, zápisníky a už jsme číhali, co uvidíme. Netrvalo to dlouho a Velociraptor v doprovodu Indominiuse vyrazili na lov. Všechno jsme si pečlivě zaznamenávali: Velociraptor vydává nebezpečné zvuky, svolává celou smečku. Indominius se zastavuje u jednoho bunkru a očichává ho, část našeho týmu je v ohrožení, ale ani nemukají a díky tomu dravec zas popojde o kus dál.


Když popošli dinosauři z dohledu, měli jsme čas věnovat pozornost dalším zvukům lesa a dalším dinosaurům, kteří se občas objevili ve tmě. A to by jeden neřekl, kolik dinosaurů takhle spatří, když chvíli kouká do tmy, některé týmy jich napočítaly rovných dvacet, včetně Brachiosaura, který je vysoký okolo třinácti metrů.

Ze zvuků, které při dalším průchodu lesem vydával Indominius tuhla krev v žilách. Když se přiblížil k dalšímu bunkru, jeho obyvatelé se snažili ani nedutat. Popošel o kus dál, někdo neudržel tiché vzdechnutí a netvor se k bunkru zas otočil. Tichem lesa zazněla průpovídka, kterou je nutné vzhledem k oficialitě těchto zápisků cenzurovat. Ještěr zaútočil na bunkr, ale jeho konstrukce byla tak dokonalá, že odolala. Po chvíli se unavil a šel dál. Do napjatého ticha a oddechování zazní z vysílačky hlas, až všemi trhne: „Tady Ochránce, z lesa kráčí Tyranosaurus a vypadá to, že zaútočí na Velociraptory.“ Nervy drásající klid přehluší hrůzný výkřik požíraného zvířete.

„Tyranosaurus se blíží k vám,“ zašeptá Ochránce.


Obrovitý ještěr se důstojně klátí lesem. Tma ještě dodává na jeho rozměrech. Stále kráčí naprostou tmou a můžeme spatřit jen jeho obrysy. Pořád kráčí a naštěstí dál od našeho bunkru do hlubokého křoví. Pak se skoro zdá, že tlamou vrazil do kmenu stromu. Asi to ten Tyranosaurus se zrakem opravdu nemá nejlepší. Zoufale zaúpí, nejspíš se zabořil do bažiny. Vyklátí se zpět na cestu a dlouze se rozhlíží. Nejprve zas nakročí směrem k nám, ztuhneme hrůzou, pak začenichá a pokračuje klátivou velmi pomalou a opatrnou chůzí k dalším bunkrům. V myšlenkách jsme s těmi, na koho narazí po nás.


Když už se blíží k světlům naší základny, narazí na Indominiuse rexe. Před našima očima (alespoň trochu, protože baterky se dle pokynů Ochránce neodvážíme rozžnout) svedou oba dravci vyrovnaný souboj. Nakonec je to Indominius rex, který prchá do hloubi lesa a Tyranosaurus vydává táhlý hrůzyplný řev (nehledě na to, že už se večer lehce přehoupl za hranice nočního klidu, ale copak na něco takového dbá ten nejnebezpečnější dravec, který kdy žil?)

Den šestý – Záchrana posledních vajec, InGen se blíží

Následujícího dne už se stupňovalo napětí. Mohli jsme být tak bláhoví, abychom si mysleli, že se InGen o naší spolupráci s Ochráncem a rebelii nedozví? Ale ještě jsme využili čas, který nám zbýval, abychom zachránili poslední vejce dinosaurů. Nacházeli se na obrovské planině, kde si býložravci staví svá hnízda. Ovšem InGen je všechny vyhnal, aby získal vejce. Místo nich přišli dravci, kteří se vejci krmí. Trnitou džunglí jsme vyrazili, abychom získali vejce dřív než dravci nebo InGen.

Ochránce dramaticky volá do vysílačky: „Základno na planině, už vidíte dravce?“
„Základna volá Ochránce, dravci se ještě nafuk... tedy vylézají ze svých nor...“
„Základno na planině, Tyranosaurus nemá noru. Dravci už by měli být na místě, jste připravení?“
„Ano, už skoro, dravcům došly bater... tedy chceme říct, že už jsou zase plní energie!“


A už vyrážíme, musíme se proplížit vysokou travou, ve které hrozí, že se kdykoliv zjeví Velociraptoři, ale na obzoru se tyčí i Tyranosaurus a stejně tak hrozí, že zaútočí Indominius rex. Jsme skoro v pasti, snažíme se najít vejce, když... na okraji pole se vynoří obrovské vozy InGenu připomínající bezmála kombajny, jak někdo poznamená. To je konec, InGen už o nás ví a jde si pro vejce. Díky statečnosti a výdrži se nám alespoň jedno podaří zachránit, než prchneme zpět na základnu. Přišel čas, připravit se na boj s InGenem.

K tomu však bude nezbytné získat zbraně na naši obranu. Ochránce navrhne, že si je přímo od InGenu tajně vypůjčí a jelikož je krásné počasí, nejvíc mu pomůžeme, když budeme předstírat, že jsme opět turisti, a tentokrát navíc rozjívené děti, které se jdou vyráchat do přehrady. Proti tomuto plánu jsme rozhodně nic nenamítali.


Zejména, když součástí naší špionáže byla také jízda na tobogánu.


Vraceli jsme se již skoro za soumraku. Víme, že nebezpeční dinosauři obcházejí všude kolem a kdykoliv můžou zaútočit, aby si vzali džungli zpět. Komanda InGenu už se šikují v okolí, aby nás okradli o vejce i mláďata. Proto nás napadne, že kdybychom tento večer již nezvládli, uschováme tyto zápisky na kopci, aby je snad expedice, co přijde po nás, nalezla, a dokončila naši práci...


PS: Poslední den – Bitva o záchranu dinosaurů

Přečkali jsme další noc! Naše obavy byly zbytečné, jsme plní síly a naděje, že InGen porazíme. Proto se připravíme do boje, obrníme naši základnu a chopíme se uspávacích pušek, abychom se nebezpečí postavili.

InGen už se totiž blíží.


Probíhá litá bitva, ve které se neberou zajatci. Vojáci útočí v několika vlnách, ale vždy narazí na náš tuhý odpor.


Avšak přesto se vítězství pomalu obrací na stranu InGenu... tedy aspoň Ochránce to tvrdí, naši nepřátelé vypadají jak zmoklé slepice, ale pravda, ještě se nevzdali.

A tak Ochránce přichází s geniálním plánem, naláká na ně Tyranosaura, aby je ze základny vyhnal.


Nyní už stačí nepřátele zabavit na dostatečně dlouho, to nám nedělá problém, zdá se, že se baví stejně dobře jako my!

A už se na ně z džungle řítí Tyranosaurus, nesmíme upoutat jeho pozornost, využijeme všeho, co o dravých dinosaurech víme, abychom nechali Tyranosaura, ať se vojákům pomstí sám.


Zvítězili jsme! Teď už víme, že není nad spojenectví všech našich týmů. Proto si zasloužíme nejen odměny za naše výkony.


Ale také nezapomenutelnou party, na které vše řádně oslavíme.


Rozhodně si rovněž zasloužíme potvrzení, že jsme ti největší znalci dinosaurů.


Takto končí nejen tyto zápisky, ale i expedice do Jurského parku. Skutečně končí navždycky? Snad si nyní džungle vezme zpět to, co se civilizace snažila ovládnout, protože příroda si vždycky najde cestu... ale všechno naše úsilí a kamarádství, které jsme tu zažili, můžeme opět zúročit za rok, kdy nám Ochránce slíbil, že nás všechny do Jurského parku opět povolá, abychom pokračovali tam, kde pro tento den naše dobrodružství skončilo.


Zobrazit fotogalerii